Jirka

Jmenuji se Jirka a je mi cca 50 let.
S alkoholem cítím problém už nějakých 20 let. Byl jsem na léčení (kdysi dávno) v nejmenované léčebně, ale toto léčení nebylo vedeno odbornými pracovníky (alespoň se mi to tak jevilo). Psychologa jsem tam za celou dobu nepotkal, psychiatra jednou za týden a primáře jednou za celou dobu (3 měsíce). Byl to vlastně jen takový detox. Přesto jsem po tomto léčení rok nepil. Doma jsem měl přítelkyni, která nikdy nepochopila proč jsem šel na toto léčení, když ona (ač na tom stejně jako já) žádné léčení nepotřebuje. naopak, když mi bylo zle, nalila mi půlku s tím že, „toto ti udělá dobře“. Když jsem se s ní po roce rozešel, udělal jsem to nejhorší co šlo, začal jsem chlastat.
Zhruba po těch 10 let jsem se plácal mezi občasnou abstinencí a častým pitím alkoholu. Až jsem poznal přítelkyni Danu, které se samozřejmě moje pití nelíbilo. Já sám jsem také cítil, že to není v pořádku, ale jít na léčení (po zkušenosti s Opavou) bylo vlastně mimo moje cíle.
Přesto jsem si domluvil léčení v Bílé Vodě, ale těsně před nástupem mi volali, že nemají místo a datum posunuli na pozdější dobu. To mi v danou chvíli vyhovovalo, protože jsem měl výmluvu proč se nejít léčit.
Zlom nastal o loňských (2010) povodních v Liberci, kde jsem působil jako dobrovolník červeného kříže. Tam jsem potkal psycholožku policejní školy v Holešově a ta mne informovala o léčebně v Kroměříži. A tak mne napadlo se tam vydat.
Při příchodu na odd. 15 PL v Kroměříži právě nacvičovali písničku z filmu „Dobří holubi se vracejí“ a já si připadal jako v nějakém šíleném Tralalákově. Přesto mne zvědavost nedala a já zůstal. (Díky Bohu za to).
Zlom nastal při prvním AA klubu v září 2010 (poslední čtvrtek v měsíci, jak o tom píše Standa 30.6.2011). Když jsem poslouchal příběhy těch, kteří už byli mimo léčebnu a to i několik let a přesto byli střízliví a to mne zaujalo. Další moment byl přístup personálu odd. 15, zvláště pak psycholožky. Jejich práce s lidmi mne přesvědčila o tom, že to není jen nějaký detox, ale že mi vážně chtějí pomoci. Začal jsem je brát vážně. Proto jsem začal praktikovat jejich podněty a rady. A to rozhodlo o mé touze zůstat střízlivým. Tam jsem také začal navštěvovat tzv. malé áčka, která se pořádají každé úterý (v 16:30) v PL v klubu pacientů. Postupem času zrálo mé přesvědčení zůstat střízlivý a také zůstat v Kroměříži po opuštění léčebny.
Změna bydliště byla velmi důležitá pro mou střízlivost. Nechtěl jsem se vrátit mezi „své trpící“ přátele. Proto jsem velmi toužil po pobytu v Kroměříži. Navíc jsem se seznámil se Standou a jeho přáteli, kteří odmítají alkohol už z principu. Začal jsem se spirituálně probouzet. Hledám cestu k Bohu i skrze Bibli a dnes vím, že tato cesta je správná a vede k cíli.To mne zachránilo.
Je to už vlastně skoro rok co jsem střízlivý a i když jsem ve svízelné existenční situaci, je mi fajn. A užívám si své střízlivosti. Dokonce jsme se Standou začali projekt, který právě je na těchto stránkách. Projekt pomoci, nebo ulehčení některým potřebným.
O dalších záměrech a mé střízlivosti tady se Standou určitě budeme psát dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *